Cesta do Brém – inspirace i povzbuzení

22. března 2018

V minulých dnech jsme měli možnost vidět na vlastní oči, jak probíhá integrace uprchlíků ve městě, kam v letech 2015 - 16 dorazilo téměř 16 tisíc uprchlíků, mezi nimi několik tisíc mladistvých.

Studijní návštěva byla organizována brémským vzdělávacím centrem pro mládež LidiceHaus, který pracuje s odkazem lidické tragédie a učí mladé Němce i migranty demokracii a lidským právům právě proto, aby se již nikdy podobné události nemohly opakovat. Studijní návštěvu iniciovala předsedkyně brémské Rady pro integraci paní Libuše Černá a z velké části ji hradil česko-německý fond budoucnosti. Finance za naši stranu poskytla Českobratrská církev evangelická z účelové sbírky.

Náš český tým tvořilo třináct lidí, devět zaměstnanců Diakonie a čtyři pracovníci Správy uprchlických zařízení (SUZ) ministerstva vnitra. Téměř všichni pracujeme v Česku s uprchlíky s udělenou mezinárodní ochranou (dále azylanty).  Pracovníci SUZ realizují Státní integrační program (SIP), který umožňuje v prvním roce azylantům zahájit integraci do společnosti. Diakonický projekt DOMA (Diakonie otevírá možnosti azylantům) v podstatě na SIP navazuje, je zaměřen na další integraci v místě bydliště azylantů, pomáháme navazovat hlubší vztahy mezi azylanty a Čechy.

Program zahrnoval jak přednášky a prezentace různých aktérů zapojených do integrace, tak návštěvy několika projektů a ubytoven. Spolu s Elisabeth, která má na starosti vzdělávání, se nám celý týden věnoval i mladý syrský uprchlík Nur, který v LidiceHaus absolvuje studijní tříměsíční praxi.

Hlavní rozdíl mezi Brémami a Českem (kromě zcela nesrovnatelných počtů uprchlíků tady a tam) v přístupu k integraci není ani tak v krocích, které je potřeba udělat. Metody jsou známé a i u nás jsou zahrnuty jak v SIPu, tak v náplni práce mnoha dalších státních i nevládních organizací. Základní je intenzivní výuka jazyka, rekvalifikace, umožnění vstupu na trh práce, zajištění bydlení, vzdělání, zdravotní péče, budování přátelských vazeb mezi místními a příchozími, zapojení dobrovolníků, informování veřejnosti. Velký rozdíl je ale v důslednosti provádění těch potřebných kroků.  Stačí jen porovnat jazykovou výuku. Jazykové vzdělávání je pro azylanty v Německu povinné, stejně jako integrační kurzy. Existuje mnoho modelů vhodných pro různé skupiny. Základní dotace je 600 hodin němčiny a 100 hodin orientačního kurzu. Komu to nestačí k dosažení úrovně B1, dostane dalších 300 hodin.  Vedle těchto základních existují kurzy pro analfabety, pro ty, kteří píší jen arabsky, kurzy pro ženy či kurzy pro rodiče. Navíc pro ty, kteří ještě nemají udělený azyl a nemají tak přístup do bezplatných kurzů - hlavně se to týká uprchlíků z Afghanistánu - zařídilo město Brémy jazykové kurzy zaměřené na komunikaci, také 600 hodin. V Česku mají azylanté nárok na 400 hodin češtiny zdarma, kurzy nejsou povinné. Když však loni v létě ministerstvo školství ukončilo spolupráci s dosavadním dodavatelem kurzů češtiny pro neschopnost kurzy kvalitně zajistit, trvalo osm měsíců, než se kurzy znovu spustily. Celou tu dobu se museli azylanté spokojit s náhradními řešeními v podobně různých placených nebo nárazových kurzů od jiných subjektů, stát v tomhle selhal. To by se opravdu v Německu stát nemohlo.

A druhým rozdílem, a to zásadním, je oficiální přístup „vyšších míst“ k migraci. Od zástupců ministerstva, úřadů či Rady pro integraci zaznívalo, jak jsou Brémy hrdé na to, že přišlo tolik uprchlíků a oni jsou schopni to zvládat. Tento přístup ovlivňuje celou společnost, jak místní lidi, tak uprchlíky a je důležitý pro úspěšnou integraci. Srovnání s Českem – loni před volbami kandidoval ministr vnitra Chovanec s následujícím prohlášením: „Uprchlíci neproudí ani k nám, ani přes nás. Tento úspěch se nepřihodil sám od sebe. Stálo nás to spoustu práce, nervů a odhodlání.“

1

Integrační koncept města Brém nám představila Regina Kober z ministerstva sociálních věcí

 

3

Kulturní centrum Lagerhaus je zastřešující organizací, kde se schází a pořádá svoje aktivity šestnáct spolků z různých národnostních skupin. Zároveň tu působí ženská skupina, mládež, konverzační skupiny, fotbalový klub, pořádají se koncerty a divadla. Při tom všem se potkávají a seznamují místní s těmi migranty, kteří ve městě žijí dlouho, i s těmi, kteří přišli do města v minulých třech letech.

4

Fungování Rady pro integraci nám vysvětlila Lucyna Bogacki, jedna z radních. Rada sestává ze šedesáti volených zástupců všech možných institucí, profesí i spolků včetně církví a dohlíží na to, aby integrace běžela hladce.

5

Návštěva v Community College, kde probíhají jazykové kurzy, udělala na všechny přítomné velký dojem. Claudia Oefele, dlouholetá vyučující, podala vyčerpávající přehled všech druhů jazykových kurzů.

6 8

Z přístavu Bremehaven vyplulo přes moře do Ameriky v minulých dvou stoletích asi 7 miliónů Evropanů, aby tam našli nový domov.

 

Alena Fendrychová, koordinátorka pro práci s migranty, Diakonie ČCE, březen 2018