Zpráva z hotspotů aneb „Vítejte v pekle”

30. října 2018

Zpráva z hotspotů aneb „Vítejte v pekle”. Těmito slovy vítají někteří internovaní uprchlíci nově příchozí na vzdálené řecké ostrovy, kde tyto hotspoty fungují.

Text a foto: Alena Fendrychová, koordinátorka pro práci s migranty, Diakonie ČCE

Nedávno jsem se v Řecku zúčastnila konference o azylu, kterou pořádala CCME (Churches´ Commission for Migrants in Europe) spolu s německou Diakonií a řeckými partnery pod heslem Solidarita na prvním místě.

Během konference jsme měli možnost seznámit se s podmínkami v tzv. hotspotu na řeckém ostrově Chios, s uprchlickým táborem v Athénách i s prací mnoha nevládních, jak řeckých, tak mezinárodních organizací. A téměř každý příspěvek zmiňoval evropsko – tureckou dohodu o uprchlících a její dopady na ty, kteří jsou od uzavření dohody zadržováni na řeckých ostrovech.

Dohoda je mnohými politiky včetně českých hodnocena jako úspěšný pokus vyřešit otázku migrace, tedy odsunout její řešení k vnějším hranicím EU, nebo dokonce mimo ně. Ti, kteří takové řešení doporučují, by se měli na vlastní oči přesvědčit, jak nedůstojné, mnohdy nelidské podmínky panují v těchto hotspotech zřízených na řeckých ostrovech Chios, Leros, Lesbos, Samos a Kos v blízkosti Turecka. Vznikly na jaře 2016 po uzavření tzv. balkánské cesty a jako důsledek evropsko - turecké dohody.

hotspot1

Vchod do hotspotu Vial – foto Alena Fendrychová

 

Už při příjezdu k hospotu – uprchlickému táboru Vial ve vnitrozemí ostrova Chios - cítíte všudypřítomný pach. Tábor složený z kontejnerů a stanů je totiž zřízen na místě recyklační, stále částečně fungující fabriky. Přes ostnaté dráty vidíte na sebe nahuštěné kontejnery (odhadem 3 x 6 m), v některých se tísní až tři rodiny. A to ještě mohou být rády – pro mnohé se nenajde místo vůbec, nově příchozí dostávají od nevládních organizací většinou obyčejný turistický stan, to se týká i žen v pokročilém stádiu těhotenství. Tábor je přeplněný, ač má kapacitu jeden tisíc, tísní se tu přes dva tisíce uprchlíků. Na jeden záchod připadá padesát lidí, na výdej jídla (prefabrikovaných porcí doručovaných armádou) se čeká denně až tři hodiny. Jeden lékař a několik sester pro celý tábor nemohou stačit. Policie kolem desáté večer opouští tábor a obyvatelé, hlavně ženy, se obávají o svoji bezpečnost. Mnohé kontejnery nemají zámek a vedení tábora nebylo schopné ani po dvou letech fungování zajistit oddělené místo pro osamělé ženy, či ženy s dětmi. Zástupci Lékařů bez hranic mluví o mnohých případech znásilnění (informace z hotspotu Moria na ostrově Lesbos). Aktuální informace o situaci v táboře Vial viz ZDE.

hotspot2

Tábor Vial – foto Christoph Riedl

 

 Násilí je pochopitelným důsledkem frustrace lidí, kteří při útěku do bezpečnějšího světa zůstali chyceni v pasti na ostrovech, mnozí bez informací, přístupu k férové azylové proceduře, bez právní pomoci. Lidé se bojí navrácení do Turecka. Turecko nesplňuje evropské standardy bezpečné země z následujících důvodů.  Uprchlíci ze Sýrie, Iráku či Afghanistánu nedostanou v Turecku status uprchlíka (ten v Turecku mohou dostat jen občané EU), mají tam jen dočasnou ochranu. Turecko také nerespektuje princip non- refoulement. Tento princip zakazuje vracet uprchlíky zpět, odkud uprchli a kde jejich život může být ohrožen.  Přesto navracení uprchlíků do Turecka evropské orgány spolu s řeckými umožňují.

V táborech i na pevninském Řecku jsou často rozdělené rodiny, evropské státy v poslední době zpřísnily podmínky pro slučování rodin.  Na rozdíl od začátku tzv. migrační krize, kdy utíkali do EU hlavně muži, nyní čísla hovoří asi o třetinovém podílu žen a třetinovém podílu dětí z celkového počtu příchozích do Řecka v roce 2018.

Podle údajů UNHCR se aktuálně nachází v Řecku 64 900 uprchlíků, z toho 17 600 na ostrovech. Mladistvých bez doprovodu je 3300, z toho 93 % chlapců. Většina pochází z Pakistánu, Afghánistánu a Sýrie. Z toho jen 1191 má stálé ubytování, zbytek čeká v různých zařízeních, ochranných vazbách nebo jsou prostě na ulici.

Podle údajů nezávislých organizací (viz správa dvou řeckých právniček, které se zabývají azylem, The EU Turkey statement - ZDE) jsou v hotspotech porušována základní práva uprchlíků na projednání žádosti o azyl. Žadatelé nemohou z ostrovů na řeckou pevninu, podaří se to jen těm, kteří jsou vyhodnoceni jako „zranitelní“ nebo ti, kteří dostanou azyl. Problém je v tom, že uprchlíci nemají téměř žádné informace, čekají až několik měsíců na první pohovor. Zmíněná zpráva konstatovala, že při pohovorech jsou zaznamenány nepřesné údaje o věku, či národnosti žadatelů, je nedostatečné posuzována zranitelnost osob. Ač to evropské zákony ukládají, jen velmi zřídka mají žadatelé možnost právního zastoupení. Zmíněné praxe probíhá za spolupráce evropských orgánů (Frontex a EASO) a za přítomnosti UNHCR spolu s řeckou administrativou.

Tyto informace vybízejí k úvaze, že nejde ani tak o neschopnost řecké vlády zajistit důstojné přijímací zařízení, jako spíše o záměr, podporovaný evropskými orgány. Smysl? Chtějí odstrašit další potenciální uprchlíky mířící do Evropy. Místopředseda Evropské komise Frans Timmermans řekl v říjnu 2017: “Migranti musí zůstat na ostrovech, nehledě na těžkosti, protože jejich transfer na pevninu by vyslal špatný signál a vyvolal by novou vlnu příchodů.“

Pokud bychom přistoupili na to, že Řecko a EU včetně UNHCR takový záměr mají, plní se jejich předpoklad? Má to alespoň nějaký praktický dopad, když už za to Evropa platí tím, že rezignovala na dodržování svých vlastních zákonů?

Evropsko – turecká dohoda o navracení uprchlíků a následné zřízení hotspotů slibovaly rychlou a férovou azylovou proceduru v hotspotech, snížení příchodu uprchlíků do Evropy a přebírání syrských uprchlíků z Turecka státy Evropské unie. Evropské sliby směrem k migrantům se však nenaplnily. Uprchlíci na ostrovech čekají dlouho už na první pohovory. Mnohým z nich není umožněno vstoupit do azylové procedury, nedostane se jim právní pomoci, přežívají v zoufalých podmínkách. Návratů do Turecka napočítáme minimum, od začátku dohody v březnu 2016 bylo z ostrovů vráceno jen 1738 uprchlíků, Z Turecka do Evropy mohlo odejít cca 13000 syrských uprchlíků, to vše v situaci, kdy v Turecka přebývá v současnosti kolem 3 miliónů (podle tureckých zdrojů až 3,5 ) milionů Syřanů. Relokace (přesun uprchlíků z Řecka do zemí EU) byly zastaveny. Počet příchozích do Řecka letos stoupl o 17 procent oproti loňsku (v roce 2017 cca 23 tisíc osob, letos do září 35 tis. osob). A současná situace se negativně podepisuje také na řeckých obyvatelích ostrovů. Původně velmi empatičtí a nápomocní lidé nyní nedobře přijímají fakt, že se z jejich ostrovů staly jakési věznice EU pro nežádoucí uprchlíky. Mají oprávněný pocit, že ostatní státy Evropy je v tom nechaly bez pomoci.

Účastníci konference, mezi kterými se nacházelo mnoho právníků a duchovních z různých evropských zemí, hlavně pak z Německa, odsouhlasili na závěr deklaraci. Reflektují v ní zhoršující se podmínky pro uprchlíky, a to nejen v Řecku, ale i v dalších evropských zemích včetně Německa. I tam se zpřísňují podmínky pro příchod uprchlíků, jsou kladeny překážky pro sjednocení rodin, vznikají v podstatě internační tábory u německých hranic (které nemohou žadatelé opustit, stráví tam až 18 měsíců, nepracují tam na státu nezávislí právníci, logicky nefunguje integrace do společnosti). Deklarace žádá, aby byly dodržovány evropské zákony, zvláště pak férové posouzení práva uprchlíků na azyl a sjednocení rodin. Zároveň dokument volá po solidaritě ostatních evropských států, které hlavně díky své geografické poloze nenesou největší břímě migrace. Účastníci konference také vyjádřili smutek nad osudem těch, kteří při snaze dostat se do Evropy utonuli ve Středozemním moři. Deklarace zdůrazňuje, že je nutné zřídit tzv. humanitární koridory, v nichž má být umožněn legální přístup do Evropy nejzranitelnějším uprchlíkům, jak se již nyní děje v pilotních projektech protestantských církví v Itálii, Francii a Belgii. 

Provolání končí biblickým citátem z epištoly Timoteovi “Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha síly, lásky a rozvahy.”

Celá deklarace viz ZDE.

Zpráva z hotspotů aneb „Vítejte v pekle”
30. října 2018 - Zpráva z hotspotů aneb „Vítejte v pekle”